Produktové řady

    Cena

    Objem

    Absinth

    Absinth je hořká lihovina obsahující pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.), mátový balzám, yzop, fenykl, anýz, pelyňkový olej a silný alkohol. Má typickou zelenožlutou barvu a voní po lékořici. Absinth má-kvůli obsahu thujonu-údajné psychotropní účinky, i když názory odborníků se velmi liší. Tradičně se pije ředěný vodou a s cukrem.


    Zobrazit více informací Zobrazit méně informací

    Absinth byl jedním z nejoblíbenějších alkoholických nápojů v Evropě pozdního 19. století. Tento nápoj pili lidé ze všech vrstev včetně bohémské vyšší třídy, umělců, básníků a intelektuálů. Zatímco nižší vrstvy slavily l'heure verte (zelenou hodinku) v nesčetných barech a kavárnách, malíři a básníci vytvářeli slavné obrazy a básně věnované „zelené víle“.

    Historie absinthu


    Zdokumentované lékařské použití pelyňku, který je nejdůležitější ingrediencí absinthu, může být datováno zpátky k Ebersovu papyrusu, což je egyptský lékařský dokument pocházející přibližně z roku 1552 př. Kr. a nejstarší zachovaný lékařský dokument. Tento papyrus je považován za kopii ještě starších antických knih Thotha (3500 př. Kr.). Název pelyňku v angličtině (wormwood) je odvozen od jeho účinků jako anthelmintikum, které byly rozpoznány už starověkými Egypťany.
    Pelyněk je v souvislosti se svojí hořkou chutí zmíněn na několika místech Starého zákona. V biblickém kontextu představovala tato bylina kletbu, kalamitu nebo nespravedlnost. Řecké slovo apsinthion – nepitelný – je s největší pravděpodobností předchůdcem českého slova absint i anglickeho absinthe. Řecký matematik a filozof Pythagoras ze Samosu (569 – 475 př. Kr.) doporučoval listy pelyňku namočené ve víně jako prostředek pro zmírnění porodních bolestí, Hippokrates (asi 460 – 377 př. Kr.) používal výtažky z pelyňku k úlevě při menstruačních bolestech a revmatismu.
    V 16. století se změnila představa z pouhého hořkého léku na oblíbený nápoj mas. Takzvaná Purl tudorovské Anglie byl nápoj složený z hořkého piva a pelyňku. Sušené listy pelyňku se vylouhovaly v alkoholu, destilovaly a osladily cukrem podle receptu v Smithově Complete Body of Distilling z roku 1731.

    Nárůst výroby absinthu


    V důsledku rostoucího zájmu o lihoviny na anýzovém základě stejně jako zvýšené propagace a reklamě, vzrostla výroba Pernodova absinthu až na 125000 litrů (z původních 16 litrů) v roce 1896. Tomu napomohlo drastické snížení výroby červeného vína v těchto letech způsobené škůdcem na révě. Smaragdová lihovina byla ale vychutnávána ve velkém množství na obou stranách Atlantiku.
    Roční spotřeba absinthu na hlavu ve Francii se zvýšila mezi roky 1875 a 1913 patnáctkrát. Paralelně s touto masovou spotřebou a jejími důsledky volali podporovatelé antialkoholického hnutí, pěstitelé vína a duchovenstvo po zákazu absinthu. Mnoho vražd a jiných násilností bylo přiřčeno vlivu absinthu.
    Obavy a následný zákaz


    Přesvědčivé vědecké a lékařské důkazy proti absinthu byly předloženy lékařskou komunitou. Nestřídmosti při jeho pití přisuzovali rozšíření duševních chorob a jiných závažných zdravotních problémů. Obecně se věřilo, že problémy při požívání alkoholu byly způsobeny ne kvantitou, ale kvalitou nápoje. Křížová výprava za zákaz absinthu ve Franci byla paradoxně kampaní, ve které výrobci vína, tj. dodavatelé velké většiny spotřebovaných alkoholických nápojů, podpořili hnutí střídmosti.


    Potravinářská inspekce Ministerstva zemědělství USA v té době již vydala rozhodnutí 147, které od 25. července 1912 zakázalo absinth v USA. Belgie, Švýcarsko a Itálie také vydaly zákony zakazující absinth v letech 1905, 1908 a 1913; a konečně Německo zakázalo zelenou vílu 27. dubna 1923. Avšak v některých evropských zemích (např. Velké Británii, Španělsku, České republice) „zelená víla“ přežila, ale spotřeba byla relativně nízká.

    Zobrazit méně informací

    Absinth  Počet produktů: 13