Glenlivet XXV
Aroma Glenlivet XXV je velmi intenzivní, plné tónů ananasu a kandovaného ovoce. Chuť je hedvábná, s lehkým nádechem skořice, hořké čokolády a pomerančové kůry. V závěru je cítit vliv sherry, který přidává přetrvávající a plnou sladkost. Láhev je uložena v krásném dřevěném boxu, který už jen zdůrazňuje jedinečnost této whisky.
Palírna Glenlivet
Na počátku 19. století bylo v Glenlivet (údolí řeky Livet) více než 200 ilegálních palíren. Ilegální paliči provozovali své řemeslo v jeskyních, krytých stržích a roklinách, ale i v prostých dírách v zemi. Jedinou podmínkou byla blízkost dostatečného množství kvalitní pramenité vody. Pašeráci přepravovali sudy čerstvě vypálené whisky na ponících a přes klenutý most „Packhorse Bridge“ překročili řeku Livet a pokračovali dále na jih, často s ozbrojenou ochranou. Netrvalo dlouho a tato ilegální Glenlivet whisky byla oblíbeným nápojem aristokratů na obou stranách hranice mezi Anglií a Skotskem.
V roce 1822 v rámci narovnání vztahů mezi Anglií a Skotskem navštívil tehdejší král Jiří IV. Skotsko. Během oficiální návštěvy Edinburghu, na kterou přijel oděný do obleku skotských horalů, požádal v průběhu oficiálního uvítacího ceremoniálu o sklenku ilegálně pálené Glenlivet whisky. Hostitelé samozřejmě neměli s vyplněním požadavku žádný problém, neboť whisky z Glenlivet sami hojně konzumovali. Král tedy ochutnal sklenku glenlivetské whisky, pochválil její chuť a požádal o opětovné naplnění pohárku. Rok po této události byl vydán zákon, který stanovil podmínky pro vznik legálních palíren na území Skotska.
Roku 1824, rok po vydání legalizačního zákona, založil George Smith, který do té doby patřil k ilegálním paličům, palírnu Glenlivet. Po vydání legalizačního zákona začaly ve Skotsku vznikat první legální palírny. Většina těchto legálních palíren vznikala v blízkosti měst, silnic a přístavů, kde byla zajištěna dobrá dopravní návaznost pro export zboží. Pouze tvrdohlavý George Smith si vybral tehdy jedno z nejodlehlejších míst ve Skotsku – údolí řeky Livet. Vycházel ze znalosti geologického prostředí, rozmarů drsného klimatu a všeho, co údolí tvořilo výjimečným
Brzy se Glenlivet stalo synonymem pro kvalitní whisky, na které se daly vydělat peníze. V té době mnoho destilerek ze Speysidu začalo své whisky označovat jménem Glenlivet. Zlé jazyky tvrdily, že Glenlivet musí být nejdelším údolím ve Skotsku, aby se tam všechny palírny užívající toto označení vešly. Spor se vlekl několik let, až roku 1884 rozhodl soud, že jméno The Glenlivet smí používat pouze původní palírna, kterou založil George Smith.
Majitelem palírny se na počátku 20. století stal kapitán Bill Smith Grant, pravnuk zakladatele palírny. Dvakrát zraněný hrdina 1. světové války vyznamenaný válečným křížem měl dostatečnou autoritu pro vedení firmy. Období krize a prohibice ve Spojených státech znamenaly soumrak prosperity mnoha skotských palíren. Díky obratné obchodní politice a prozíravosti Smitha Granta The Glenlivet toto obtížné období přestála a po ukončení prohibice byla připravena k expanzi na americké trhy. Přes noc se stala nejoblíbenější a nejprodávanější single malt whisky v USA. Toto postavení si díky své kvalitě udržela dodnes.
Palírna zastavila provoz vlastní sladovny v roce 1966 a plně přešla na výrobu z dodávaného sladu. Z důvodu rostoucí obliby whisky The Glenlivet ve Spojených státech došlo v roce 1973 k navýšení počtu destilačních přístrojů ze čtyř na šest. K dalšímu rozšíření výroby došlo v roce 1978, kdy byl počet destilačních kotlů navýšen na osm. V témže roce otevřela palírna The Glenlivet návštěvnické centrum pro veřejnost. K poslední modernizaci provozu došlo v roce 2010, kdy 4. června došlo ke slavnostnímu otevření nových provozů za přítomnosti prince Charlese.