Aqua Vitae
Latinský termín aqua vitae – doslova „voda života“ – označuje koncentrovaný alkoholický destilát, který se od středověku až do novověku používal především jako lék. Tento výraz není jen poetickým názvem, ale i odrazem tehdejšího vnímání destilovaných nápojů: byly považovány za elixír zdraví, prostředek k prodloužení života a nástroj lékařů i alchymistů.
Historické kořeny
První zmínky o aqua vitae pocházejí už ze 12. a 13. století, kdy se destilace alkoholu rozvíjela v klášterech a lékárnách. Mniši i učenci věřili, že destilovaný alkohol dokáže v těle obnovit rovnováhu, rozehnat melancholii, léčit vnitřní záněty a posílit organismus. Vznikaly rozličné recepty, kde se aqua vitae mísila s bylinami – často šlo o rané formy dnešních bylinných likérů a digestivů. V Itálii byla aqua vitae známá jako acqua di vita, ve Francii jako eau-de-vie a v německy mluvících zemích jako Lebenswasser.
Pojmenování přežívá dodnes
Zajímavé je, že název „voda života“ přežil v různých jazykových mutacích dodnes a stal se základem pro pojmenování několika známých druhů destilátů. Například:
Uisce beatha (čti: iške baha) je staroirský překlad aqua vitae, ze kterého se fonetickým vývojem stalo slovo whisky. Stejně tak ve skotské gaelštině existuje podoba uisge beatha.
Eau-de-vie je dodnes běžné francouzské označení pro čiré ovocné destiláty, například z hrušek (poire), třešní (kirsch) nebo švestek (mirabelle).
V severských zemích se termín livets vatten (švédsky) a livets vand (dánsky) rovněž používal jako překlad „voda života“ a vztahoval se k tradičním destilátům, jako je akvavit.
Různé suroviny, různé tradice
Aqua vitae byla často vyráběna z vína (tzv. vínovice), což byl předchůdce dnešního koňaku či armagnacu, nebo z obilí, což vedlo k vývoji whisky a později přišla na řadu i vodka. V některých regionech se používalo také ovoce (např. jablka, hrušky nebo švestky), což dalo vzniknout řadě tradičních pálenek, které známe i dnes.
Od léku k požitku
Důležitým milníkem byl i přechod aqua vitae z lékárenského prostředí do společenského a gastronomického života. Z nástroje lékařů se postupně stal předmět požitku – alkohol se začal vychutnávat, zrát v sudech a získávat specifické chuťové profily. Tento posun od „léku“ ke „společenskému nápoji“ se odehrál zhruba v 16.–17. století.
Dnešní význam a symbolika
Dnes se výraz aqua vitae používá spíše symbolicky, historicky nebo poeticky – často ve spojení s tradičními řemeslnými pálenkami a značkami, které navazují na starobylé metody výroby a chtějí připomenout hluboké kořeny destilačního umění. Někdy se s tímto označením setkáme i v názvu samotného produktu – například „Aqua Vitae“ od skotské značky Scotch Malt Whisky Society nebo u některých malých řemeslných palíren.
Ať už v jakékoli podobě, aqua vitae stále nese myšlenku, že kvalitní destilát není jen o alkoholu, ale i o tradici, péči a umění – o „živé vodě“, která může tělo zahřát a duši potěšit.