Palírna Glendronach

Díky úspěchu Ballantine´s bylo možné zavřenou palírnu Glendronach 14. května 2002 znovu oživit a uvést do provozu. Tehdejší majitelé, společnost Allied Domecq, prostě museli otevřít kohoutky, aby uspokojili poptávku po své populární směsové whisky. I když si Ballantine´s (a do jisté míry i Teacher´s) vynutily znovuotevření, pozornost se brzy zaměřila na zdejší single malt, jak se začala víc a víc prodávat.

Řadu let byla Glendronach poslední skotskou palírnou, která vytápěla kotle uhlím. Majitelé, firma Allied Domecq, zjevně plánovali rekonstrukci, aby vyhovovala směrnicím EU, ale pak si to rozmysleli. Od dubna do září 2005 byla ale nakonec Glendronach uzavřená kvůli změně vytápění uhlím na páru. Glendronach je pravděpodobně jednou ze sladových whisky, které se nejvíc mění a budou měnit kvůli změnám v postupech výroby a dozrávání.

Další známka starých časů, humnová sladovna, dosud existuje v nedotčené podobě, ale od roku 1996 se nepoužívá. Dnes se nakupuje hotový, nerašelinový slad, ale před několika desítkami let byla Glendronach s až 12-14 ppm mnohem rašelinovější. Od nového otevření palírny v roce 2002 se používaly pouze sudy od bourbonu. Whisky po sherry z palírny Glendronach měla vždycky oddané příznivce po celém světě. Před čtyřiceti lety byla Glendronach mezi pěti nejpopulárnějšími sladovými whisky světa. Noví majitelé mají ctižádostivý plán obnovit tento dřívější status. Jak oznámili v září 2009, v dalších letech budou do sudů po sherry investovat 5 milionů liber a další 2 miliony do propagace značky a zaměstnanců. 

Spekulace o skutečných záměrech společnosti Pernod Ricard s Glendronach skončily v létě 2008, kdy bylo oznámeno, že je na prodej. Konečnými kupci se stali majitelé palírny BenRiach. Jejich cílem bylo prodat za rok 2009 150 000 láhví. Místo toho jich prodali 300 000 a zajistili si pevné místo na světových trzích.