Historie rodu Hildprandtů
Svobodní pánové Hildprandtové z Ottenhausen
Per angusta, Ad Augusta – Přes překážky ke slávě – tak zní motto šlechtické rodiny, která nalezla na Blatné svůj domov. Svobodní pánové z Hildprandtu, tyrolská šlechta původně pocházející z hornorakouké obce Ottenhausen, získali titul šlechtice roku 1530 od císaře Karla V. a v roce 1579 byli přijati i mezi říšskou šlechtu. V roce 1629 se stali českými šlechtici a posléze byli povýšeni na svobodné pány. Jan Reinhard, se stal za Rudolfa II. císařským radou a vykonával jakousi supervizi v účtárně České koruny.
V roce 1798 získala tato rodina blatenské panství a první z Hildprandtů, kteří se zde usadili v roce 1799 byl baron Václav Karel (Wenzel Karl) Hildprandt se svojí manželkou Marií Annou McMurrough Cavanagh z Ballyane. Jeho nejstarší syn významně zvelebil blatenský zámek, dal postavit zděný most, zbudoval ovčírny, jízdárnu a v oboře zřídil anglický park a umělé jezero. Vychovatelem dalšího z pokračovatelů rodu, Ferdinanda, byl známý vědec Jan Evangelista Purkyně. V roce 1845 se po Ferdinandově smrti stal pánem na blatenském panství Robert, jehož matkou a manželkou Ferdinanda byla Karolina, rozená Nostitzová. Také Robert se veřejně angažoval, stal se zemským poslancem (Landtag) a doživotním členem panské sněmovny.
Když v roce 1884 Robert zemřel, stal se dědicem rodu jeho syn Ferdinad, který se oženil s Josefinou, hraběnkou Thunovou. Zasloužil se o postavení školy v Blatné a o zřízení železnice Strakonice - Blatná - Březnice, což zásadně ovlivnilo život Blatné a jejího okolí. Za první světové války byl starostou Blatné. Jeho syn Bedřich (Friedrich) “Fido” se v roce 1936 oženil s dcerou tehdejšího československého velvyslance ve Spojených státech, s Cornelií “Nellou” Veverkovou. Po komunistickém převratu byl majetek Hildprandtů zkonfiskován, a přestože dostala rodina příslib, že může na zámku doživotně pobývat, byla v roce 1952 násilně vystěhována. Podle tehdejšího rozhodnutí nesměli žít blíž než jedenáct kilometrů od Blatné. Manželé Hildprandtovi a jejich dvě dcery (čtrnáctiletá Josefína a pětiletá Jana) se usadili v Rojících; Fído pracoval v Písku v elektrárně a Nella vyučovala cizí jazyky.